V případě nutnosti má zaměstnanec ze zákona právo navštívit lékaře i během pracovní doby a za dobu své nepřítomnosti požadovat náhradu mzdy či platu. Rozsah pracovního volna pro návštěvu lékaře, výši náhrady platu a situace, ve kterých zaměstnanec tato práva může využít, upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
Právo navštívit lékaře během pracovní doby se vztahuje jak na náhlé zdravotní komplikace, které vyžadují bezprostřední vyšetření, tak na vyšetření a kontroly sjednané s předstihem. V obou případech je v zájmu zaměstnance, aby svého nadřízeného o důvodech své nepřítomnosti informoval s dostatečným předstihem, nebo v případě náhlých zdravotních potíží co nejdříve je to možné, a předešel tak případným nedorozuměním. Zaměstnavatel má pak povinnost udělit zaměstnanci náhradní volno na dobu nezbytně nutnou k návštěvě zdravotnického zařízení.
Jak dlouhá je doba nezbytně nutná?
Doba nezbytně nutná zahrnuje čas strávený cestou k lékaři, samotným vyšetřením či zákrokem a také čekací dobu. Důležitou roli ale hraje vzdálenost. Zaměstnanec je povinen vyhledat nejbližší zdravotnické zařízení ke svému bydlišti nebo pracovišti, ve kterém bude moci být vyšetřen a které je ve smluvním vztahu s jeho zdravotní pojišťovnou. Zaměstnavatel nemá právo stanovovat svým zaměstnancům maximální dobu návštěvy lékaře, a to ani v případě, že by taková návštěva trvala celý den.
Má zaměstnanec vždy právo na náhradu mzdy či platu?
Zde hraje roli výše zmiňovaná vzdálenost potřebného zdravotnického zařízení. Zaměstnavatel je povinen proplatit dobu strávenou u lékaře tehdy, navštíví-li zaměstnanec toho nejbližšího. Pokud se však rozhodne pro návštěvu jiného zdravotnického zařízení, zaměstnavatel mu není povinen nahradit zameškanou pracovní dobu v plném rozsahu. V takovém případě zaměstnanci proplatí pouze dobu nezbytně nutnou k návštěvě zdravotnického zařízení, které je nejblíž a čas, který přesahuje tento limit, proplatit tedy nemusí.
Co může požadovat zaměstnavatel?
Zmiňovaná práva ale zaměstnanec nesmí zneužívat. Z tohoto důvodu má zaměstnavatel právo po něm požadovat přednostní objednávání k lékaři mimo pracovní dobu, pokud je to možné vzhledem k ordinačním hodinám a případné dojezdové vzdálenosti. Zaměstnavatel má také právo požadovat po zaměstnanci doložení návštěvy lékaře. Konkrétní způsob je pak na vzájemné domluvě. Dále má právo ověřit si u navštíveného lékaře přesný čas trvání vyšetření či zákroku a také jeho nutnost.
Zaměstnavatel ale nemá právo se ptát na přesný důvod. Taková situace by byla v rozporu s ochranou pacienta ze strany lékaře a s ochranou soukromí ze strany zaměstnance. Do zaměstnavatelových práv nepatří ani určování maximálního možného počtu návštěv lékaře. Jestliže jsou návštěvy nutné a splňují další zmiňované podmínky, nemohou ohrozit pracovní pozici zaměstnance.